Nejkratší pojezd na lajnech v historii
Nejdříve vysvětlení proč nic nevidíte. Vyfocenou tuto frašku samozřejmě mám, ale poslal jsem
jí coby pohled Mathewovi aby měl taky nějakou radost ze života. Pokud mi chce někdo připomenout
že existuje věc zvaná negativ, tak má pravdu - okamžitě ho beru a běžím do labu! Fotka bude
časem.
Hvězda SnowWave, diktátor Matthews, také kdysi poprvé přičichl k in-lajnům. Bylo to v
Opavě někdy v polovině července 1998 kdy se konal festival "Dobře vychlazená hlína".
Já s Charlesem jsme šli zalajnit a Matthew, že si to jako zkusí. Půjčil jsem mu tedy svoje
Fattyny. Matthew se do nich obul a nutno mu přiznat, že se na ně nepostavil vůbec špatně -
když si vzpomínám na svoje začátky, tak dá se říct exceloval. Leč poté co se rozjel a tak
během 5m dosáhl rychlosti splašeného hlemýždě, při pokusu o zatáčku se složil k zemi.
Měl jsem z toho švandu a běžel jsem si pro foťák, že to budu dokumentovat. Matthew nijak
moje veselí nesdílel a nějak se divně šklebil. Ačkoli ten pád vypadal nevinněji než
zakopnutí batolete na pohovce, Matthew se odplazil ke kraji cesty bolestně se drže
za nožičku. Až po chvíli jsem pochopil, že si nědělá srandu, a že si fakt něco proved.
Jak se mu to povedlo, je mi dodnes velikou záhadou, rozhodně si však zasloužil zápis do
knihy moravských NEJ, kterážto vychází v časopise Trnky Brnky. Jeho psychické rozpoložení
po výkonu dokumentuje následující vysoce depresivní báseň kterou mi na pokračování posílal
mailem:
Sadra je tvrda,
sadra to jisti.
Snih jeste nepada,
ale lita listi.
Pozdrav mi Hada
a taky Annie.
Sere mne bracha,
snad se to zmeni.
Skrze sadry zdrzeni,
omluvy pro mne neni.
Lezim si doma sam,
nikym nepostradan.
Zdravi te od nas OZZi,
strasne ho to mrzi,
zes' tu byl chvilku,
ted ma z toho debku.
|
