Mara s Matthewsem na tahu
nočního vozidla ukrátí v místní putyce. Sice tam zrovna probíhala tancovačka pro uzavřenou
společnost - celou vesnici, to ale "drsným chlapcům ze SnowWave" ani omylem nevadilo a
prohlásili za nálevní pult dekl od topení v chodbě. Potom cosi objednali a když
vrchní tu porci přinesl, tak jsem myslel, že chtějí hostit celý lokál. A to zdaleka nebylo
všechno. Úspěšně se ubránila akorát Annie.
Fotky: Matthews platí, Baterie rumu, Mara na prudkém slunci, Matthew zalamuje prkno, M.I.X slajduje, Mara s Mattem padají z vertikálky Foto: various artists Vrbno pod Pradědem 1998
 |
Já jsem do sebe vpravil dva kusy a i když jsem to proložil cca litrem vody,
tak se to na mém alkoholem nevytrénovaném těle otřesným způsobem podepsalo. Had dal o
kus víc a byl na tom o trochu líp (...to je ten tréning). U Matta s Marou mi
u 4ky už došly číslovky, takže nejsem schopen referovat, kolik toho ty zvířata
vylemtali. To ještě na umakartovou stěnu nad topení umístili samolepku SnowWave
které jsem v potu krve den před tím vyráběl čímž dobrou pověst naší bandy v očích
veřejnosti definitivně pohřbili.
Pak jsme pajzl opustili, protože jel nějaký autobus, ale když se do něj Had se skelným
pohledem vpotácel a vykoktal ze sebe destinaci tak jí řidič se slovy
"co bych tam, proboha, dělal ???" vyhostil zpět na dlažbu. Neznámého blba poté napadlo jít
do místního skateparku. Vrbno pod pradědem má sice 3 a půl obyvatele ale zato bombastickej
skatepark na kterej se jen tak něco nehrabe. Cesta sice trvala trošku déle, protože Mara měl
nasazeny Hadovy sluneční brýle a Matt se příležitostně musel opírat o svého slalomáka.
Po skate parku se ti dva trotlové rozběhli jak fretky z klece. Matthew si na to nasadil dokonce
čelovku a ta ho taky zachránila od toho, aby do plechů jedné ze zvlášť namrzlých ramp
vtlačil svojí posmrtnou masku. I tak si jí vrazil do čela a jeho nadobočí ještě 3dny
připomínalo radiátor.
Vrcholem večera pak bylo sjíždění vertikálky (kolmá rampa výšky okolo 4m)
- po hlavě.
Kromě totálně zaprasených bund a kalhot si odnesli jen pár odřenin, což
pokládám za jedno z největších přičinění anděla strážného, které jsem dosud viděl.
Fotka je bohužel na nic, protože jí automat nějak nezvlád. Když už toho bylo dost, tak
se alespoň slajdovalo a to mě bavilo taky, takže jsem nezmrz. Had a Annie jo - dobře jim
tak, maj se to ježdění po trubkách konečně naučit.