Zato tohle dopadlo o poznání hůř:To byl snad třetí flip, který jsem dával a Annie projevila touhu mě vyfotit. Byla to taková mulda (kdysi asi quater-pipe, ale už značně oježděný) cca. 4m vysoká. Najíždělo se dost kolmo a létalo se hodně to výšky a dopadalo se na dost strmý ale měkký dopad. Annie si stoupla s foťákem a já si:"říkal vrhni to pořádně, ať to není nějakej záprdek". A nebyl.... Ještě že člověk při točení vidí nebe. O to horší bylo mé zděšení, když jsem se po návratu do polohy svislé (hlavou na horu) podíval dolů. Normálně flipa buď moc nedotočím, nebo je to tak tak. V tomhle případě jsem se nacházel cca. 3.5 metru nad zemí a so horší už dávno za dopadem - nad do betonova uježděnou sjezdovkou. Během pádu dolů jsem se stačil ještě o kousek přetočit, nakže jsem dopadl velmi bídně - na hlavu. Annie se ke mě vrhla, jestli žiju, ale asi jí zklamalo když zjistila že jo. To si ale jenom domýšlím, já byl v té době někde úplně jinde. Vzpamatoval jsem se až po chvilce - hlávka se mi točila, hučela jak zvon po poledni a pomalu jsem se vyhrabal z rigolu, který jsem vyryl čelem a brejlema.Bál jsem se, abych nemusel do špitálu, ale nějak jsem to rozjezdil.
Sice jsem tak 10min viděl docela dost rozmazaně, pak jsem ujel asi tak 3 metry
a plácnul sebou, protože stabilita nefungovala a hlava mě bolela jak střep, ale
jinak jsem se z toho vyspal. Zbytek dne jsem se povaloval na pokoji a
ráno to už bylo v pohodě.
|
