Krásně poetický název se vžil pro ledovo/skalně/sněhový
útvar, který jsme s RoZ nalezli při freeridech ve Spitalu.
Takovýchhle muld, bobánků a zhupů tam byly desítky, ale tahle měla
své kouzlo.
Nebyla nějak vražedně vysoká, u hrany něco málo přes 2
metry a při troše odvahy by se z ní dal metnout i flipík. ....ale
to si člověk říkal při pohledu odzdola. Na tom nic nebylo. Když si
ale stoupnul nad muldu (a nemusel si dávat rozjezd zrovna pekelný, stačilo
pár metrů) tak se situace radikálně změnila.
Pod boulí byl totiž
velmi prudký svah, takže každý dílek rychlosti přidával strašně
na výšce. Hlavní byl ale psychologický efekt, že člověk za hranou viděl
tak akorát špičky stromů a nebe. A to dokáže pěkně rozpumpovat.
Než jsem to dokázal skočit rovně, tak mi, bez mučení se přiznám, srdce
pěkně bušilo. Přitom ve výsledku to bylo v principu o ničem. Spíš
nějaká zvláštní anomálie. Prostě když člověk stál přímo nad tím, dostal
neuvěřitelnej strach. Ze všech ostatních úhlů to bylo v pohodě.
Kapitolku samu pro sebe vytvořila RoZ. Snad 3/4 hodiny se nemohla
odhodlat. Ja s Marou jsme už byli dávno v pohodě a vrhali z toho
rotace a podobná zvěrstva a chudák RoZ pořád chodila na nájezd a
pak se zase vracela zpátky. My jí patřičně povzbuzovali, hučeli
do ní .... až to nakonec dala. Musela chtě nechtě uznat, že to je v pohodě.
Dala si to pak ještě s klidem několikrát. Jen to překousnout!
Prostě mulda Adrenalinka..........
Adrenalíni:
RoZ, Mara, M.I.X
Foto:
RoZ, Mara, M.I.X
T R I K Y:
polet, 180indy, polet
3 day 3 ride
|
