aneb do Špindlu s prázdnou kapsou....

Většina kamarádů podlehnuvším pracovnímu procesu mě totiž mají za strašnou socku. Mě to sice až zas tak moc netrápí a to že si občas nekoupím k obědu bagetu je asi tak to samý jako když oni si ten samý den nezajdou na véču do Hilltonu - výsledek je stejný, hlad na obou stranách akorát cesty jsou různé :-) A proto jsem se rozhodl modlu české horské konzumity - Špindl - sprznit svým víkendovým pobytem. Měl jsem s sebou 300kč + ještě jednou to samé jako železnou rezervu (vypůjčené) ... a jde to! Následující text nechť je brán jako návod pro všechny sociály, kteří chtějí udělat to samé.

Dopravu člověk neobejde, to se nedá svítit. Pokud se k někomu nevetře do auta, tak musí autobusem. Pokud se k někomu vetře, tak to pak vypadá blbě, když si na místě určení nekoupí permici a nejezdí s ním, takže to ve finále vyjde dráž :-)) Bus z Prahy do Špindlu stojí kilo - třetina rozpočtu v háji!

Doma je nutné se sbalit. Nemíním tím dávat nějaký návod, jen s čím jsem to celé podniknul, každý nechť si sbalí podle svého gusta:

• fošna
• bunda, gatě, boty, kšiltka (na sobě)
• rukávce, čapka, walkman, telefon (dneska už ho má snad každá socka :-), něco k jídlu, flaška s tekutinou, něco na spaní
• spacák (doporučuji nějaký nadupaný - do mrazu)

Bašty konzumity mají výhody v tom, že naprosto nepředpokládají, že by se v nich (a)sociál mohl vyskytovat a proto paradoxně poskytují mnoho „služeb" ze kterých pak takovýto jedinec tyje.

Zásada druhá: zdatný sociál musí odolat všem nástrahám které se na něj vrhají skrzeva zbylé zlaťáky chrastící mu v kapse

Ve Špindlu je například velmi kvalitní half-pipe. Člověk musí odolat pokušení všech lanovek a vleků a vydrápat se k ní po svých. Pak už mu je to jedno, protože okolo rampy se stejně stoupá pěšky. Zapřísáhlý freestyler stejně ve snowparku stráví celý den, takže ho to netrápí.

Zásada třetí: socka musí být fyzicky zdatná, pokud není, časem k tomu stejně dospěje (snad)

Večerní lyžování navíc nestojí zas tolik, aby si to i sociál nemohl dovolit. Ale musí se přemoci a kýžené ovoce se dostaví. Navíc je ohromnou atrakcí, jak tak stoupá pod světly ramp s prknem na zádech. Může pohrdlivě kynout zbohatlíkům vezoucím se nad ním na lanovce a mít z toho humor. Je středem pozornosti, což mnohým jedincům vyhovuje, občas se u něj dokonce někdo zastaví na kus řeči.

Navíc člověk přijde na to, že ta lanovka není zas tak rychlá jak se zdá a já jsem touto pěší metodou dosahoval cca. polovičního počtu sjezdů než dva týpci na prkně, kteří se u mě vždycky zastavili. To není zas tak zlý na to, že ježdění v noci není zrovna největší kvalita.

Úplná pecka pak je, když člověk takto stoupaje nahoru vytáhne telefon a zavolá pár kamarádům jak je to super, že oni sedí doma u N@vy a vy pojíždíte ve Špindlu. To už musí mít ti chudáčci na lanovce v hlavě úplný guláš. Mě se to bohužel nepoštěstilo, protože jsem dopoledne na svůj nebohý telefon spadnul z rampy a on byl „lehce zaplaven".

Tak cca. po hodině nastává ten pravý okamžik, kdy je třeba přestat a začít se ochomýtat okolo dolní stanice lanovky a vyhlížet, kdy to první člověk zapíchne. Ideální jsou k tomuto účelu buržoazní zamilované párečky, které si tu večerní permici koupili stejně jen proto, aby mohli být spolu. Po hoďce toho mají tak akorát plné zuby, navíc si šetří síly na rozvalení všech postelí, které ve svém hotelovém apartmánu mají, takže vyklízejí pozice. No a proč by měli vyhodit tiket do kontejneru, když na něj může socka ještě pojezdit. Pak už se sociál vrhá do víru dění a má z toho myslím radost větší, než všichni na tom svahu dohromady.

Nastává okamžik pádu noci. Světla sjezdovky zhasnou a všichni se odeberou do hajan, socka nejinak. Ubytování musí mít buď někde vybráno (třeba opuštěná vleková bouda, přístřešek pod nájezdem a tak) nebo se chápe erární snowparkové lopaty a vyrobí si iglů. Obojí je asi tak stejně kvalitní, ale iglů je stylovka. Poté spokojeně uléhá za zvuku libé hudby z walkmana.

Zásada pátá: socka zvládne úplně všechno

Nejšílenější okamžik celého projektu nastává v neděli ráno. Pokud má člověk dobrý spacák, přežije lednovou noc bez větších problémů. Maximálně má namrzlé uši nebo tak něco. Daleko horší je, že botky a kalhoty, které včera večer svlékl, byly po celodenním pojezdu dokonale promočené. A jelikož takhle při lednové noci je občas i pod nulou (občas i docela dost :-), tyto propriety zmrznou na kost. Čas, mezi obléknutím a okamžikem kdy teplem vlastního těla tyto rozmrznou je sociálovou nejtěžší zkouškou ve kterém proklíná vlastní matku za to, že se narodil.

Poté, co přežil, proletář už ví, že má nejhorší za sebou a sjíždí ze svého příbytku do rejdiště blahobytu pod ním. Špindl je proslulý tím, že se tam o víkendech konají všelijaké předváděcí akce, kde se zbohatlíkům předvádějí věci, nad kterými většinou ohrnují nos. O „mém víkendu" tam zadarmo rozdávali instantní polévky Vitana. Takové dvě gulášovky přijdou po ránu k duhu.

Poté je třeba obětovat 450Kč na denní permici. Ne, neděste se - socka nepodlehla nástrahám konzumní společnosti. Jenom vychytává. Je před devátou ráno, nikde nikdo, sjezdovky přenádherně upravené. Nastává diktatura. Sociál dvě hoďky pojezdí, načež před jedenáctou, kdy se celý Špindl navalí na svah a u pokladen jsou úchylné fronty prodá svůj tiket za 4 stovky. Za pade zajezdit dvě hoďky na super sjezdovkách, to stojí za to i bezdomovcovi.

Poté perfektně rozhýbán vyběhne malý hang do snowparku kde se může celý den oddávat nehoráznému poletování. Návrat už je jasný. Autobus za kilčo završuje účet celého víkendu na 250 babek .... to si podle mého názoru může dovolit fakt úplně kdokoli. Pomíjím to, že jsem doma vyluxoval ledničku, ale to mi snad drahé příbuzenstvo odpustí.

SNB zdar!