Jaxe jezdí na slalomáku
Už jsem tady někde jinde utrousil, že slalomáci jsou vetšinou považováni za jakési
pololyžaře, kterým se neradno plésti do cesty. Mě se povedlo jednoho neblaze vzpomínaného
dne zrušit prkno. Matthew měl naštěstí ve futrálu slalomáka a tak dlouho do mě vandroval,
až jsem svá zmučená chodidla nacpal do přeskáčů a Matthew se nemohl dočkat až se poprvé
rozsekám. A netrvalo to dlouho.
Jízda na slalomovém prkně délky 178cm (pekelná míra) má totiž na první pokus od
snowboardingu asi tak stejně daleko jako kolová. Rozjel jsem se, s nohama toporně
přismaženýma za sebe na superdlouhou fošnu. Chvíli jsem jel a pak jsem padnul na bok
jako střelené zvíře bez jakékoli možnosti to zvrátit. Připadal jsem si jako takové to
zvířátko na pouťové střelnici u kterého se picne do černého terčíku a ono se obrátí na záda.
Druhý a další pokusy dopadly obdobně. Matthew na mě sice pokřikoval, že se musím pořádně
rozjet, ale mě přišlo jedno, jestli sebou mignu rychle nebo pomalu.
... a pak jsem na to přišel. Ono je to ovladatelné až od určité rychlosti. Jakmile
člověk nejede nějakých 40km/h (he!), tak s tím nehne.
Když na to ale člověk kápne, tak je to pohoda. To jsem si uvědomil, když jsem se v té
(minimální) čyřicítce řítil do lesa a přede mnou byla ledová plotna ve které se
zrcadlil můj zkrz helmu pronikající zděšený škleb. V nechutné rychlosi jsem to
pálil do středně vzrostlého stromu s pocitem, který určitě každý zná: "nejde s tím
dělat vůbec nic". V posledním záchvěvu jsem se pokusil položit to na BS s nadějí, že
to tam včadím aspoň po nohou a ne po hlavě. A v tom se stalo něco naprosto neočekávaného.
Prkno zabralo a vyhodilo mě ze 180 stupňové zátáčky kterou jsem projel ani nevím jak.
Tak jsem se teda rozbil až na sjezdovce a ne v tom lese. To prkno prostě člověka nepustí,
na jakémkoli ledu, v jakékoli zatáčce.
Už ale Matthewovi věřím, že to musí být super. Když je zmrzlý svah, na freestylu se
člověk ani nehne, skákat nejde - tak není od věci vzít si slalomáka a nechat svištět vítr
kolem uší.
|
