Tour 3 středisek
Zima se letos zatím na veškerém Českém boardersvu podepisuje velmi hlubokým šrámem. Máme na krku polovinu
února a sněhový stav na našich horách je žalostný, ne-li kritický. Člověk, který se i přesto na prkno
vydá, aby dával pozor aby hranou nezničil nějakou tu vzácnou horskou rostlinu tou dobou v plném květu....
No ale aby mě nikdo neobvinil z toho, že se flákám, tak přináším report z uplynulých 3 víkendů. Ty se podnikaly ve 3
různých střediskách ve třech různých sestavách a trojka se bude vůbec objevovat častěji ve všelijakých souvislostech.
#1 Mísečky ...
Dva týdny po WC3 a týden po nepodařeném pokusu pojezdit v krušných horách (kde přišel ke slovu i mountainboard) jsme
se s Annie shodli na tom, že ačkoli to není růžové, je třeba využít alespoň toho mála sněhu co je a někam vyrazit. Padly
Mísečky, protože se mi tam před vánoci docela líbilo a taky měly docela hodně sněhu. Sháněli jsme někoho k nám do auta a nakonec
jel Homeboy, takže jsme byli 3. Zval jsem taky Ondru-S z BoardDogs, ale nakonec mu to nevyšlo.
Vychytaně jsem si vzal jak freerida tak slalomáka, což se mi stalo nakonec v mnoha ohledech osudným. Sice byla mlha, Medvědínská
sjezdovka byla totálně vydřená, ale na straně od Míseček to šlo, nehledě na to, že na tom ledu nám prkna obdivuhodně držela
na rozdíl od lyžařů kteří se sotva placatili. Dokonce jsme si jednou sjeli i černou - to proto, že Annie se netrefila na nájezd
ke kotvě, která začíná v polovině. Po poledni se udělala mlha a svah byl dokonale ohoblovaný, takže jsem vytáhnul eso z rukávu
a obul si přeskáče ;-) První jízdu jsem jakž takž přežil, protože jsem jel opatrně. Navíc nebylo vidět na krok, takže to moc na tom
slalomu valit nešlo. Druhá jízda byla ale geniální. Rozjedu se, udělám dva oblouky a ve 3tím mi ustřelí patka, špička se zabodne
a katapultuje mě v saltu kamsi do mlhy. Oklepu se, vzpamatuju, rozjedu ... dva oblouky, PATKA - flák ho! Delší vzpamatovávání se,
rozjezd, dva oblouky ... PATKA, SALTO ... mrsk ho. Pak už se netřeba vzpamatovávat - dle hesla 3x a dost se stačí doplazit
k vleku a být rád za holý život. Tam jsem taky zjistil, že jsem při těch šílených pádech urval permici. A ne za 300 jak by se
v duchu reportu slušelo, ale za pětikilo! Looser, looser, looser .... :o)
Musím taky připomenout, že Annie se celkem sžila s Flowem a je to na její jízdě celkem poznat ... a taky to, že ten den měla
narozeniny.
#2 snowwave.org versus observatory.cz
Prapodivná to akce vzešlá z představy několika postaviček z druhé zmíněné instituce - že snowboarding je docela prima věc která
možná i stojí za pokus. Jako původního pachatele lze označit Jindru, což je jinak profesionální astronomka solidního
vzezření i vystupování, která myšlenku pojala jako první, navíc (ba co hůř) částečně díky stránkám SnowWave. Ironie osudu je mnohdy
podivuhodná. Nakonec nás ale jelo osm takže nás byla plná dodávka a nutno vyzdvihnout, že se nenašel zbabělec, který by si vzal lyže.
Zato brusle a padák byli k mání. Vyrazili jsme na Černou Horu, což byla volba prohnaně vychytralá, protože tam jezdí kabinová
lanovka a odbourá se tak postrach většiny začátečníků - vlek. Výrazné mínus patří nejmenovanému trotlovi, který navrl a prosadil
sraz v Matthewsovsky neuvěřitelných 6 ráno.
Na místě bylo sychravo, ledovato a mlžno. Alfovi bylo jasné, že padák asi nemá šanci vytáhnout, tak se alespoň projel po zamrzlém
pakrovišti na bruslích. Z mého pohledu byl pojezd totální opruz jednak proto, že jsem měl docela drsnou chřipku (kterou se mi
nepodařilo rozjezdit) a jednak proto, že sjezdovka byla cosi jako kamenný koktejl s velkou dávkou ledu.
Kozu určitě potěší, že Alf si při prvním pochodu od lanovky na svah pobrukoval Freestylera
- že by se Wave stávala médiem s vlivem na širokou veřejnost ?? :-)))) "Zkoušečové"
se ale činili a každý jezdil a válel se po svahu v poměru odpovídajícím svým schopnostem. Nejvíc perlila Jindra nejen proto,
že měla půjčenou moje staré prkno, takže s ním na rozdíl od těch "půjčovnových speciálů" nemohla vymést každu hromádku kamení co byla
v cestě, ale hlavně proto, že se na fošně za den domlátila takovým způsobem, že jsem to v životě neviděl. Normální člověk totiž padá
na ruce, na zadek, na záda atd ... ovšem Jindra padá zásadně na hlavu. Překonala v tom snad i Maru
(viz Hintertux 99) což by soudný občan před tím jen těžko
připustil. Během dne si uhnala cosi, co bych nazval "plíživým otřesem mozku" protože normálně se člověk do hlavy migne jednou
a má dost, zatímco J. se migala tak na hranici, zato soustavně. Řečeno jinak - já bych takhle upadnul jednou a zabalil bych to (holt měkoň).
Pak se to celé nějak rozpadlo, každý si jezdil sám na různých malých loučkách okolo a já do sebe lil v bufetu horké čaje
ve snaze utopit bacila. Ve finále jsme to zabalili hodně brzo, protože všichni toho měli svým způsobem plný zub. Museli jsme ještě
dodávku vytlačit z parkoviště, ale to bylo tak poslední, co se ten den dalo ještě vůbec podnikat. Podmínky byly opravdu
odporné takže radosti ze SNB bylo ten den pohříchu pramálo.
BTW: Zval jsem opět i BoardDogs ale opět se nezdařilo.
#3 Vysoké
Třetí víkend mě vytáhnu otec a Had do Vysokého nad Jizerou. Nic jsem si od toho nesliboval, protože sněhu bylo málo.
Takže jsem hned první den večer (když se Had s otcem odebrali kalit) obléknul SNB hardy a do půlnoci se za svitu měsíce
brodil 20cm nového sněhu podkrkonošskými kopci, lesy a kaňonem Jizery. Už to samo o sobě se mi tak líbilo, že jsem si říkal,
že i když pojezd bude stát za bačkoru (jako že bude) tak to stálo za to.
Další den stál pojezd skutečně za houby, protože ačkoli slušně připadlo, tak podklad byl prachbídný a lyžařové na
sjezdovce samozřejmě veškerý prašan do hodiny stáhli, takže zbyly návěje, led a šutry. Vyměnil jsem freeride prkno
za starého hoblováka (abych si Elána nedoničil) a pral to lesem hlava nehlava kudy to šlo. Docela dobrej tréning na BX,
jinak nic moc. Ondra společně s BoardDogs ač do třetice zván opět nepřijel, což už je vrcholná zbabělost hraničící s teamovou
organizační impotencí [jsem zvědav, jaká potupná narážka na SnowWave se po tomhle objeví na boarddogs.kgb.cz :-))))))].
Druhý den ale napadlo ještě víc. A taky jsme jezdili na druhé kratší sjezdovce, kde se dalo vyjet do luk.
Tam leželo tak 40cm prašanu a co s tím dělat asi nemusím nikomu 2x popisovat. Prostě parádička. V cestě byla akorát jedna
chalupa s ohrazeným pozemkem. Nikdo tam ale nepobýval a tak před plotem vyrostla apartní skočka, aby to člověk nemusel potupně
přelézat. No bylo to COOL, COOL, COOL .....
...až na to, že hadovi se rozlepilo prkno. Nejdřív málo, ale jít si pro mojeho hoblováka bylo "moc práce" tak se rozlepilo hodně
a čert ví, jak to sním dopadne. Taky jsem už v sobotu odmítnul řídit otcovo auto s tím, že do toho nejdu, ať si ho na
letních gumách v takových podmínkých nabourá sám ... a on tak bohužel skutečně učinil. Ach jo :-(
Škoda, že nejsou žádné původní fotky. Vycvaknul jsem sice pár snímků automatem, ale je jich fakt jen pár, takže to nemá smysl
vyvolávat. Navíc asi nebudou stát za hodně. To co tu je, jsem našel kdesi na netu - jsou to opravdu fotky těch středisek.
Žádná blamáž.
Letošní zima je pardál a až ji někde potkáte jak se cpe hamburgerama u McDonalda (to by jí bylo
tak podobné) tak jí vzkažte ať si kuchne. Dávám dohromady kolo a ve skříni jsem dokonce našel i plavky a šnorchl (uklízet nebudu ani jedno)
Ale doufejme, že ještě nějaká ta vločka spadne ... nic jiného nám nezbývá.
|
