Ač většina Wave spí sladce zimním spánkem, či se fláka v práci, neznamená to, že sezóna je mrtvá. Naštěstí jsou zde drsní kluci ze severu, nechaje své manželky (XarlieN) a milenky (Matthews) plačící samotné doma, vyráží do náruče velehor. Sice jen ve dvojko, ale o to zuřivěji.

Samotný nápad vzniknuvši v hlavě Matthewsově, se mi zdál lehce přitažen za vlasy, ale bohužel mé obvyklé "Nejedu, si se zcvoknul ... není tam sníh !" nezabralo. Původně po mě Ušák chtěl ješte táhnout kola, ale to sem mu rozmluvil. Páteční večer sme tedy vyrazili směr Grúň. Matthewsova rodinka má totiž na Grúni vypečeně umístěnou stylovou chatu. Původně jsem byl trošku nedůvěřivý při představě, že ji budeme sdílet s Ušákovým strejdou a tetou + jejich známí, ale nakonec jsem pod tlakem (hlavně jídla kterého se nám dostalo v míře nevídané) názor změnil. Kdo zná Wave, musí pochopit, že i když se někam dojede večer, nemusí to nutně znamenat brzký spánek. Matthews sice není žádný hospodský kalič, ale jakmile z něj jednou vypadlo "Jdem do hospody na pivo", už nebylo cesty zpět. Vyrazili jsme tedy na malou noční procházku směr Koliba. Po příchodu nám bylo jasné, že zde se žádná divoká zábava nekoná, a že to asi bude hlavně intelektuální rozhovor. Naštěstí nás nějací ogaři z Frýdku-Místku (sorry kluci .. tři z Místku a jeden z Frýdku) pozvali ke stolu, a rozjel se klasický hospodský "blábolec". Matthews ale po dvou pivech prohlásil, že vstávat se bude BRZO, a tak jsem tedy rychle dopil poslední pivo a prchal rychle spát.

Vstávali jsme OPRAVDU BRZO, tak kolem osmé hodiny ranní, což nevstávám ani přes pracovní týden. Nabuzen představou piva v Kolibě a zelňačkou na snídani jsme tedy vyrazili na svah. Jen pro upřesnění: Koliba je hospoda strategicky umístěná dole pod svahem MSA, takže drsní SNBisté mohou brzdit přímo u výčepu. Po pár jízdách, kdy já coby freerider sem zoral poslední zbytky neprojetého prašanu a Matthews zoral skluznici svého CHOCE, jsme usoudili, že daleko lépe uděláme, když půjdeme frírajdit. Matthews už od začátku dne měl jakési střevní problémy, a tak byl ustavičně netečný. Já coby freerider tělem i duší jsem si užil až až, ač to pravé ořechové mělo teprve přijít. Rozhodli jsme se, že sobotu ukončíme delším odpočinkem a vyrazíme do Koliby, kde Matt domluvil s nějakými šílenými slalomáky divokou pařbu. Ve čtyři jsme již byli na chatě a ulehli k zimnímu spánku. To že ušákovi bylo opravdu zle dokumentuje fakt, že já osobně jsem ho k večeru budil. Naneštěstí ani večer nebyl stav jeho střev OK, dokonce nám nedovolil na domluvenou kalbu jít a sám začal chodit kamsi na procházku.

Aagrhhhh Zde v tomto místě při psaní reportu odpadl i XarlieN a tak to dál hodil na mně … těší mně Matthews hhhhrgaA.

Nebudu opravovat Xarliho interpretaci událostí, ale jen lehce navážu. Na procházku jsem chodil poctivě celou noc i v neděli ráno. Při snídani jsem slintal na tu hromadu žrádla a sám sušil hubu chlebem (X: mě osobně to nevadilo, aspoň zbyly klobásky navíc …). Jelikož jsem v sobě už opravdu neměl co bych vys…, řekl jsem X, že půjdeme provětrat fošničky do prašánku na nedaleký kopec zvaný Kozlena. Od rána bylo azuro a tak byl jistý předpoklad, že fotky budou stát za to. Po prvních jízdách jsme přišli na ten správný grif pojezdu v prašanu a začali diktovat. Perličkou dne se stala jízda, která po kratším nevýrazném pojezdu skončila v záchvatech smíchu. V místech, kde jsme si mysleli, že se nám to konečně rozjede, byl terénní zlom, pod kterým byla malá stříška nad pramenem a hlavně natažený ostnatý drát. X i já jsme tu vylehli protože zabrzdit v prašanu bez podkladu moc nejde. X mi se smíchem sděloval jak to postupně vnímal a jak se na mě snažil řvát ať do toho drátu nevpálím. Když jsme se otřepali z té tuny prašanu a trochu snížily hladinu adrenalinu naplánovali jsme perfektní cestu až do hloubi beskydských hvozdů. XarlieN nechutně diktoval, jelikož jeho styl se do prašanu velmi hodí. Já se svým slalomáčským způsobem jsem ryl hranou a velmi často tak houbou ve hlíně. Jelikož jste tam a s námi nebyli a pár z vás mělo tu šanci jet (X: viď MIXus) , nebudu tu už nic psát a necháme si s XarlieM něco na dlouhé vlahé letní večery.