Než se osudy sedmi lidiček setkaly v chatě Ingstavu udála se (alespoň pro mě) jedna nezapomenutelná událost. Ve čtvrtek večer mi totiž volal Matthews s obligátním:
“Musíš přijet do Ostravy“

...banda

...kdo ho zná, ví o čem mluvím. Kdo ho zná ještě líp, ví, že by to dělat neměl, protože se za tím vždycky schovává nějaké zvěrstvo – no občas se nějaká trubka najde. A tak jsem byl pod průhlednou záminkou oslavy jedné bezvýznamné a veskrze podivné události osobního charakteru vylákán na chalupu do Kunčic, kde mě Matthewsův otec s manželkou viceméně znásilnili lahví absintu. Když jsem pak ve dvě v noci stál na verandě před chalupou a tupě zíral do nebes ze kterých padal déšť se sněhem, zapřísahal jsem se, že něco takového už v životě pít nebudu. Byla to fakt hrůza – ble! Nedělejte to!!!!

Matthews a B-side simulují jízdu

Další den pak došlo k radostnému setkání na Karlově. Kompletní sestava zněla XarlieN (ten to všechno spískal), B-side, Elmox, Tom+Markéta a samozřejmě já s Matthewsem. B-side v tom okamžiku ještě nejen že ani netušila, že je druhá strana singlu, ale také užívala poslední hodiny mylného dojmu, že to nejlepší s čím jde jezdit po sněhu jsou lyže.
Začínalo se v sobotu projetím čerstvých 10cm prašanu. Počasí ale bylo mizerné a povrch postupem dne taky. To ale nevadilo, protože byl začátek týdne a všechno se mohlo změnit. A taky že změnilo!

Magda by mi neodpustila, kdyby tu ta fotka nebyla

Svah je dlouhý cca. kilometr a samozřejmě na něm kraloval Matthews, který každé ráno skouknul svojí sbírku závodních fošen a vybral tu která odpovídala kvalitě sněhu, typu jízdy, jeho momentální náladě a barvě spodního prádla. No ale co pak na tom kusu dřeva vytvářel, byla naprostá nehoráznost na kterou může člověk koukat jenom s otevřenou pusou, pokud ho za ty kousky rovnou nezabije. Nejsem sice rasista, xenofobik ani nic jiného podobného, ale pro takovéhle lidi bych udělal nějaké rezervace, kde by se mohli vyžít a přitom neznechucovat okolí.
Freestyle pojezd byl ale dost o ničem. Skočka žádná, sníh nic moc. Zato se ale šlo věnovat jiné kratochvíli a to přeučování plaňkařů. Jak už jsem řekl, B-side se čas nepříjemně krátil. Přidala se k ní i Hanka, desetiletá dcerka majitele místního velmi pozitivního podniku a mohlo začít krocení dravé zvěře. Domorodý capart se sice snažil, ale neměl dostatečou výdrž a již po 3 hodinách válení se ve sněhu byl spatřen opět na pláních a shledán neperspektivním. Zato B-side se snažila a sjezdovku udatně rozrývala celé 2 dny po kterémžto očistci dokázala sjet finální svah k vleku bez tlamy, čímž sklidila zasloužený aplaus. První den ale dopadl víceméně neslavně. Zasekla backside tak srdnatě až si uhnala lehčí otřes hlavy a musela sjezdovku potupně sejít...aby někam nelehla pod smrček a bídně nepošla jak raněné zvíře (třeba jelen:-).
Na hezké počasí jsme čekali tak dlouho až jsme se přečekali a v úterý začla obleva jakou jsem nikdy před tím neviděl. Za 24 hodin stačilo slézt 1/2 metru sněhu, lilo jak z konve a bylo jasné, že nás může zachránit jedině zázrak. K večeru sice přijel Koza s Ifou, což sice zázrak byl, ale jen malý – to nestačilo. Středu jsme víceméně protrpěli schovávaje se do svých bund před proudy vody řinoucími se z nebes. Naprosto jsem nepochopil, jak to ti fanatičtí plaňkaři mohli vůbec přežít, protože v těch svých větrovkách museli být mokří jak žaby. Byli to psychopati – na tom by se musel shodnout každý, kdo je viděl. Ten kdo dokáže na lyžích jezdit po směsi louže a sněhu (v poměru tak 10:1), ve slejváku zvícího kvalitní sprchu do 3 hodin do odpoledne za cenu 10Kč/jízda je buď bohatý obojživelník nebo magor.

Tomas - Indy Air

Jako akt čirého zoufalství byla “pod sprchou“ postavena mamutí skočka, kde byly vrhány sebevražedné polety na dopad zvící 5cm sněhové pokrývky ve snaze ukončit to trápení.
Ve čtvrtek už se vlek ani nezapnul a jelo se do Opavy. Jenom Matthews se distancoval a jel na závody kamsi do Krkonoš, což jen dokládá, že je ještě větší trotl, než ti plaňkaři jezdící do 3 do odpoledne v ceďáku. Po cestě byly z busu pozorovány menší povodně, při čekání na zastávce nad námi zuřila bouřka a od Pradědu se blýskalo.

Pokud na někoho působí dosavadní popis událostí lehce neradostně tak je to omyl, neboť opak byl pravdou. Pozitivní jedince, jací se sešli nemůže přece nějaké počasí zaskočit. Mimo stálic typu, že XarlieN sodí všechny co jsou v okolí, hlavně pak baby, za každou zlotřilost můžu já a Matthews mystifikuje okolí prohlášeními že nepije stojí pár počinů opravdu za zaznamenání:

Potkat Matthewse na boardercrosu se nedoporučuje

Každý večer byl tráven v místním velmi příjemném podniku zbudovaném v přízemí jedné z chalup. Samozřejmě že tam byla i menší avšak velice kultivovaná nálevna, hlavně tam ale měli kulečník, pinčes stolní fotbálek, karty a další zábavní prostředky se kterými jsme si vystačili až do úplného zničení. Jako by nestačilo, že jsme se přes den vyrušili na svahu, museli jsme se pak do půlnoci řezat v obíhačce v místnosti, kam jsme se sotva jen vešli, natož abychom tam v takovém počtu ještě lítali kolem stolu. Při stolním fotbálku jsem byl pasován na největší hráčské eso a byl jsem vždycky nasazován k největším borcům, abych pomocí svých levých (obě) končetin a vlastních gólů udržoval vyrovnané skóre.
V v mezidobích od konce provozu vleku do otvíračky byly na ubikaci provozovány četné hazardní hry jako kostky, hrcky a mariáš, a jelikož jsme všichni nechutní cash-eři, tak jsme nehráli o peníze (to by bylo nezajímavé) ale o mnohem horší věci. Největší bitka se odehrála v sestavě Matthews, B-side, Elmox a já, kdy se hrálo o vynášení košů a úklid okolo nich. Já samozřejmě (ač jsem neprohrál) vyžral potupný úklid, ale to nic nemění na faktu, že prohravší B-side se s košem rozplácla do louže před chatou ve tmě nenalezené plechovky a jiný humus jsou tam snad dodnes.
Po potupném odjezdu však nebylo možné akci jen tak ukončit a proto jsme se všichni odebrali do Opavy, kde jsme se přes den rubali ve squashi a přes noc v místních klubech. Na pomyslný Olymp asi vstoupí legendární spářka v opavském Etno (Ethno?) klubu, kde byly zkusmo vykouřeny dvě vodní dýmky a jejich účinek byl natolik silný a natolik nečekaný, že na to

Elmox

jakékoli popisovací prostředky nestačí. Návštěvu tohoto klubu nejde než vřele doporučit, nejen proto, že tam mají zmiňované voďáry, ale i například proto, že tak lahodný nápoj jako ledový kaktusový čaj s Finlandií nikde jinde myslím nepořídíte.