snowpark Vars        Permanentka z Risoulu platí i na přilehlé druhé středisko ... Vars. Vypravili jsme se tam dvakrát. Má to sice něco do sebe, ale Risoul samotný mě osobně přišel na prkno daleko lepší. Dle mapky je tamní lyžařská oblast daleko rozsáhlejší, ale terény jsou tam daleko míň členité a celkový vzhled se hodně blíží třeba Val Thorens. Mezi specialitky patří trať na letmý kilometr jejíž závěrečnou část, která je dokonale urolbená a nejezdí se na ní, jsem si na závěr sjel na slalomáku. Vars má i snowpark, ale ten je daleko horší než v Risoulu. Nemá half-pipe a je to celé spíš boardercrossová dráha než cokoli jiného. Když jsme tam byli, byl celý zmrzlý na kost, takže totálně nepoužitelný.        Předposlední den jsme ve Vars byli akorát s Annie, protože Koza i Charles zdravotně odpadli a zajezdili jsme si naprosto báječně. Sníh byl vesměs dokonalý sjezdovek na výběr nepočítaně a lidí docela málo. Já měl slaloma a na toho to tam bylo hotový ráj. Musí se ale uznat, že svahy tam nejsou žádné moc padáky, takže takhle na tvrdém sněhu je to paráda, ale kdyby byly závěje prašanu, tak se člověk na mnoha místech zakope.        To jsou ovšem úvahy trošku ujeté, protože být prašan, tak jsou tam takové freeridové možnosti, že by se z toho člověku udělalo na nic. Stačilo to vidět, když tam ten sníh nebyl. Slovo “prašan“ jsme si vůbec během pobytu zakázali vyslovovat, protože to by se člověk při pohledu na ty kopce kolem musel zbláznit.        I tak se ale celkem ujalo motto výpravy: “ prach jsi .... a v prašan se obrátíš “