freeriderův ráj        Závěrečný den se nesl ve znamení balení, snowparku a rampy ve které jsme se vyjezdili do naprosté smrti. Podle toho taky vypadal náš pokoj, protože je jasné, že kdo jezdí v rampě, nemůže zároveň uklízet. Nějaký autobus přijel už ve tři a to byla brutální nevychytávka. Do pokoje nám vpadli 3 zazobaní důchodci, právě když Koza žral, Charles ležel a já vycházel z koupelny oděn jen do ručníku. Nastrčili si zděšeně své kufry do uličky a prchli vidě že s balením jsme sotva v polovině. A poté co je ještě Charles přizdil při další návštěvě dokonalou hláškou vyklidili pozice úplně. Evka nás sice potom zdupala, že jsme zvířata, ale bylo vidět že zpruzení důchodců jí taky nebylo až zas tak proti srsti.        Závěrečné slovo chtě nechtě musí patřit Charlesovým brýlím. V den odjezdu z Prahy naběhl do shopu a koupil Smith-regulatory za cca. 2000, neboť v Opavě se prý sehnat nedají. Leč v Risoulu bylo celý týden hezky a sluníčko, takže je ani nevyndal z futrálu. Zase je přivezl zpátky tak jak byly.        Ve středu se pak vracím domů s 39 horečkou ze zkoušky, vyzvedávám fotky, které lemují celý report a v tom mi volá Charlie: “Víš MIXi, nemoh’ by ses mi podívat, jestli nemají v tom krámu ještě jedny ty moje smithe??? Mě je totiž sežral pes! Nezbylo z nich nic. Použít by se nedal snad ani ten pásek co je okolo hlavy“ ... a tak tedy, čest památce Charlesovým smithům. Zemřely, ve vší počestnosti, mučednickou smrtí aniž jejich panenství cokoli narušilo. Časem navrhneme papeži, aby je blahoslavil.