Další den už jsme ale plni nedočkavosti vyrazili na vytoužený pojezd. Je pravda, že panovalo lehké zklamání nad naprostou absencí prašanu a jiných kvalitních typů sněhu, ale to je tak jediné co se dá Risoulu vytknout. Jinak to je na boardový pojezd učiněný ráj, protože takovou členitost terénu jsem v žádném jiném středisku nikdy neviděl. Projeli jsme si jenom část sjezdovek a objevili naprosto nevídané možnosti v podobě úzkého vysněženého kaňonu v lese, prudkého, do hladka urolbovaného svahu měkkého sněhu a podobných nechutností.        Sjezdovky byl začátkem týdne dokonale upravené, takže se dalo jezdit pekelně rychle a zařezávat oblouky tak mocně, že oko lyžařovo zaslzet a ústa uslintnout jen mohla. Prostě lze sebevědomě tvrdit, že jsme provozovali opravdu nehoráznou diktaturu.        Jen jsme se nějak podivovali, že nemáme zase až tak početnou společnost. Většina boarderů co jsme viděli byli zažátečníci – drsnějšího týpka aby člověk pohledal. Je ale pravda, že francouzi jsou hodně zhýčkaní, takže jakmile není půl metru prašanu, kašlou na to.        Ve vrcholu jedné ze sjezdovek byla dokonce objevena (...držte se) přírodní half-pipe. Takže v té se dalo vyřádit opravdu hodně kvalitně. Škoda že jedna strana byla už hodně oholená, ale i tak to bylo super. Na co si naprosto nelze stěžovat je počasí, protože vládlo nekompromisní azurko, sluníčko připalovalo a zvedalo náladu do patřičných výšin. XarlieN, let v quarter-pipe