My jsme se v parku věnovali aktivitám víceméně dost odlišným. Charles je freerider, takže ho nějaký park moc nebral. Párkrát zkusil polétat a pak hlavně fotil.        Kozovi se velice zalíbily střední skočky a diktoval na nich opravdu nehorázně. Dle jeho tvrzení byly naprosto geniální a tak jsem se nakonec odhodlal, že je i s tou nohou zkusím taky. Jenže jsem se o tu nohu bál a to se nesmí ... tak jsem dvakrát vyletěl, dvakrát to křuplo a po zbytek dne jsem se už jen belhal (doufám, že si to nepřečte můj ortopéd) a proklínal se za nebetyčnou blbost.        Noha se naštěstí ale spravila a tak jsem se za ten týden dokonale vyřádil v rampě. Ta rampa byla prostě GENIÁLNÍ. Většinou mám z ramp docela respekt, kór když jsou zmrzlé, ale tady jsem si prostě poletoval ani jsem nechápal jak lehce. Nazval bych to geniem locii :-) a jsem připraven vstřebat veškeré teorie které by to vysvětlovaly.        Annie pokoušela malé skočky a dost kvalitně potrénovala na quarteru, takže je pravděpodobné, že se v příštích sezónách od ní dočkáme nějakého překvapivého diktátu v účku.        Medaili za zásluhy o freestylovou úroveň si ale jednoznačně zaslouží Koza, protože diktoval nejostřeji a svým legendárním rocket-airem alias „push-in-koza“ způsobil nejeden závistivý škleb na tvářích francouzkých poloprofíků. Bohužel si poletováním na tvrdém povrchu koncem týdne také udělal cosi s koleny, na která nějak dlouhodobě trpí, takže jsme ke konci vypadali spíš jak delegace lazarů. Koza, rocket-air ... fuj!