XarlieN, drsný pojezd        Jezdili jsme vskutku velmi kvalitně, ale jak už jsem řekl, povrch byl tvrdý, v polovině týdne se vytvořily plotny a už to moc nešlo.        Pro tento případ bylo připraveno eso v rukávu v podobě slalomového pro-modelu od Niedeckera. Zkoušel jsem ho hned první den na „cvičné loučce“ a málem jsem se na něm zabil. Plácal jsem se na tom, jak kdybych stál na boardu první den. To zastrašilo zbytek teamu, který začal mít z té úzké věci se seseknutou patkou respekt. Charles se z toho vymluvil tím, že se nevejde do bot a Koza s Annie to zamluvili nějak průběžně.        Cvičná loučka je ale na nic, protože když se člověk postaví na pořádný svah a první jízdu se s tím porve, tak je to pak neskutečná paráda. Ta potvora prostě na ledu !drží! a to i na BS, takže zatímco jiní v obavách chrchlají po ledu, člověk zle řeže. Salomák je opravdu takhle do Francie ideální a na rovných tvrdých sjezdovkách je to naprosto úžasná věc. Taky má báječné zrychlení, takže jsem nechtě odrážel veškeré pokusy o zvěčnění mé jízdy na filmový pás, protože jsem člověku s kamerou jedoucím na freestylu prostě po dvou obloucích nechcačky beznadějně ujel.        Zážitek z oblouku je naprosto nepopsatelný, protože se do toho člověk jednoduše položí a může klidně brousit ramenem o sníh a to prkno ho prostě podrží. Měli jsme k realizaci takovýchle kousků vyhlídnutý speciálně jeden strom okolo kterého se dalo utočit oblouk přes 180 stupňů i na freestylu a perfektně jsme se u něj vyblbli.