sjezd na lopáru        Po celý zájezd se o nás starala naprosto úžasná a vzorná delegátka Eva. Každý den nás navštěvovala na pokoji jestli něco nepotřebujeme a vytrvala v tom i přesto, že jsme většinou každý den opravdu něco potřebovali.        Vrcholem její péče o nás bylo pak zorganizování mohutného contestu v jízdě na lopároch. Na ten jsme se dostavili v plné sestavě a jiné účastníky zájezdu, kteří sem přišli jen tak z recese či aby nevypadali blbě před partnerem zastrašili svojí odhodlaností. Jelo se vyřazovacím stylem o lahev becherovky a po třetím kole ve kterém samozřejmě jednoznačně kralovaly barvy SnowWave byl v tom už dokonalý zmatek. Navrhli jsme, po vzoru Mountainboardového BX, jednu společnou jízdu „o život“. V nastalé schrumáži v níž večerní vycházkové oděvy a teplákové soupravy neměly nejmenších šancí oproti botám Ride Orion, brýlím Smith a rukavicím s chráničem se nejlépe zorientovala Annie, která s převahou zvítězila následována mnou a Charlesem. Koza se zbaběle neúčastnil simulujíce nesnesitelnou bolest kolen.        Po zkonzumování vyhraného nápoje se konaly dlouho do noci spanilé jízdy, které nezřídka ohrožovaly jenom samotné jezdce ale i okolí a komunální vybavení osady Risoul. Největší úspěch sklízely společné jízdy několika jezdců, při kterých bylo dosahováno extrémních rychlostí a také extrémní nekontrolovatelnosti směru jízdy. Annie jezdící vždy vpředu coby živý airbag tak jednou od střetu se sloupem zachránily jenom centimetry. Ve stínu toho se jeden podmetený důchodce jeví jako ještě celkem přijatelná oběť celému podniku.