O počinu, pracovně nazvaném "I. veklý asijský diktát" lze dle mého skromného názoru tvrdit,že se jedná o jednu z nejvydařenějších akcí jaká se v historii SnowWave udála. Proto je třeba v první řadě blahořečit všechny zůčatstněné týpky a typice, díky kterým se to všechno tak vyvedlo. Podujatia se zůčastnili: RoZ, BlueMAX, Iva, Anaked, CharlieN, Koza, Asiat a M.I.X Pokud by náhodou někdo netušil, kde jsme to vlastně byli, tak jim bude do ouška prozrazeno, že na Slovensku, kterému se ve SnowWave neřekne jinak než Asie. Kořeny to má na Campu, kde jsme si z (tenkrát ještě) Jury dělali legraci že je Asiat, protože přijel z Bratislavy. Doufám, že to všichni vemou s humorem, neboť tak to je myšleno (snad neschytáme kulku od nějakého slovenského patriota:).

Velkým dílem ke všeobecnému zdaru podniku přispívala dvě vozidla Ford Fiesta ve vlastnictví Charlieho a BlueMAX. Už po cestě do Asijské destinace se podařilo (alespoň v našem vozidle) nastolit vysoký stupeň pohody, který vyvrcholil po přejezdu hranic dvěma geniálními gagy v podání BlueMAX. Nebožačka sice naznačovala, že na Slovensku byla jenom jednou a to jako děcko, ale "zbytek posádky" tomu nevěnoval přílišnou pozornost. A tak když jsme projížděli hraničním přechodem, odbývala se standardní pasová procedura a pak jsme popojeli k odbavení celnímu. BM stáhla okénko a Asijský celník na ni spustil:
"Veziete hocjaký tovar ???" ...BM to dost neočekávaně docela rozhodilo.
"Prosim ....?!?"
"Pitam sa, zda prevažate daaký tovar!!"
"Eeeeee..... . . . NE!"
...celník naštěstí pokynul ať jedeme, a když se okénko zatáhlo my byli v bezpečné vzálenosti od celnice B.M. nejistě špitla: "... a co je to ten 'tovar'???"
Svůj vstup na scénu "divokého východu" pak završila na benzínové pumpě v nezaznamenaném slovenském městě, kde jsme stavěli na něco k jídlu. BM řídila celou cestu a tak byla vskutku ráda, že už jsme za hranicemi. Poté co se vypotácela zpoza volantu na čerstvý vzduch, vykřikla na celou pumpu a její blízké okolí: "Hurááá ... jsme v Asii!". U vchodu do budovy pumpy se mrcasila skupinka asi 6ti mladíků okolo 3 mopedů, která po tomto výroku zmlkla a ztuhla ve velmi podivné sousoší strnule sledující jak vcházíme dovnitř. A co lepší, poté co jsme po chvíli vyšli ven, sousoší tam bylo v takřka v nezměněné podobě a zraky vyděšené zvěře nás sledovalo, jak nalézáme do naší rozmilé Fiesty. Potom náhle ožilo, spěšně naskákalo na své kozí dechy a v oblacích dýmu zmizelo.
Po těchto příhodách nás už ve značně rozjařené náladě vyrušil telefon, ve kterém nám nějaký příjemný mladistvě znějící hlas sdělil přibližně toto: "Boli byste taký láskaví pomohli mojmu synovi Jurajovi. Zostal na nádražiu v Liptovskom Mikuláši, lebo dnes už neide žiaden spoj. Prosim zastávte sa proňho lebo bude nútený tam nocovať". Poté co jsem to převykládal zbytku posádky (RoZ&BM) lehli jsme smíchy jednak nad geniálností slovenského jazyka a jednak nad představou, že Asiat je "nútený nocovať na autobusovej stanici". Po dvou hodinách jízdy jsme ho tam skutečně nalezli, jak v příšerné zimě postává u lavičky jen tak v mikině a už z dálky hlásil: "me zima nieje, lebo tuna ve stánku majú vodku iba za děveť korún!"
Tolik zážitky z cest. Ještě se hodí přidat pár drobniček typu: při cestě na Jasnou jsme málem přejeli žábu. BM měla co kroutit volantem, aby jí neusmrtila, přičemž málem usmrtila nás. Žába se nám odměnila alespoň tím, že ve spětném zrcátku vrhala nechutné airy napříč silnicí. Pak jsme se ještě vyhýbali myši, ale ta neairovala:-) RoZ mě taky během cest ničila tím, že ve mě soustavně vyvolávala zcela morbidní představu na silnici rozježděného zajíce, ze kterého už tam zbyla jenom ouška ... no uznejte, není nechutná! Také jsme přišli na to, že brýle Smith výrazně zesilují zážitek jízdy s hlavou vystrčenou ven s auta, a to jak pro aktéra(neupadnou mu při tom oči) tak okolních řidičů(těm naopak někdy málem vypadnou). S BM coby dvorním šoférem jsme také často hráli na "Slepou bábu", což spočívá v tom, že spolujezdec na zadním sedadle zakryje za jízdy řidiči oči. Při mírnější variantě "Na Žižku" (pro slabší povahy) se zakrývá oko pouze jedno. BM si bohužel neoblíbila ani jednu z těhto zábavných her.

Nejdůležitější je ale pojezd. Jaro sice bylo cítit na každém kroku, ale na Chopku bylo ještě sněhu relativně hodně. Navíc nám celý prodloužený víkend uchystalo naprosto nádherné počasí s ničím nerušeným azurovým nebem, svítícím slunkem a teplotami odpovídajícími krátkému tričku. Sníh byl svazích sice nekvalitní, ale zato byla objevena velice kvalitní skočka, na které se po celou dobu nechutně poletovalo.

Jako by snad ani nebyl konec sezóny, nikomu se nepodařilo jakkoli si něco provést (ačkoli některé pády vypadaly opravdu velmi nezáživně). Navíc několikero jedinců zaznamenalo obrovské letecké uspěchy. BlueMAX se povedlo ke konci skočit naprosto nechutně protaženého backscratchera, což po 3 měsících od doby, kdy si poprvé stoupla na fošnu není věc hodná obdivu, nýbrž přísného trestu. Pod hrozbou exemplárního vyloučení ze SnowWave před tím zanechala pokusů o 360ku, ale i tak je způsob kterým deklasuje staré snowboardové pardály a jejich marné snahy naprosto odpuzující.

Asiat je to samé v bledě růžovém, protože skrze své polety aby pomalu začal studovat letecké příručky (zejména navigaci) protože příští sezónu se bez pilotního průkazu už asi nehne. Zahambit se samosřejmě nenechal ani domorodý vyzivatel a hostitel, a poletoval zle, drsně rotoval a nechutně protahoval.

Nějak zvláště se rozvádět o diktatuře, kterou předvádí Koza s Ivou už je opravdu spíše trapné opakování při které si člověk tak akorát poslintá klávesnici - z poloviny vzteky a z poloviny závistí :-)

No a pak se tu naštěstí našlo několik normálnch jedinců, kteří se pohybují v blízkosti skočky ne proto, aby někoho znechutili, nýbrž z čiré radosti z pohybu na čerstvém vzduchu, z lásky k totálně promočenému oblečení, pohmožděninám všeho druhu a opakované degustaci sněhu. Tato sorta jezdců má na starosti všeobecnou pohodu panující na svahu a dodává pojezdu duch místy i kabaretní. A tak se například nejmenovanému jedinci podařilo při pokusu o mrzký FrontFlip nejen nabít si kostrč, ale i v náhlé dezorientaci sejmout nebohého kameramana, který se se zapnutým přístrojem odporoučel skluzem kamsi do doliny. Jiným elitním jezdcům se povedl čistý přejezd skočky, po vzoru plaňkařském a našli se i diktátoři extrémně drsní, kterým se na skočku sem tam nepodařilo dojet vůbec.

Učinili jsme i některé pokusy o freeride, ale sníh byl mnohokrát přemrzlý a tak sjezd postrádal veškerou úroveň. Zato v pozdních odpoledních hodinách se spodní části sjezdovek měnily v bazény kde se dalo při troše štěstí docela kvalitně vyblbnout. A tak se mi například povedlo uvíznout i s fošnou po kolena v louži, což odnesly především botky, měnící se vysokou rychlostí v žabinec. Na vodu doplatil i velediktátor Koza když se mu po skoku přes louži nepodařilo zarzdit a sjel na silnici, kde se svým novým prknem projel po vrstvě štěrku. Plochy bez sněhu se daly nalézti i na sjezdovkách, nebo v jejich blízkosti, a tak komu nebylo líto skluznice, provozoval i občasné pojezdy travní. ... no a vyletět ze sjezdovky do lesa a dopadnout mezi pařezy a rašící borůvčí - to se přece stává zcela běžně.

Jelikož poslední den pojezdu bylo velikonoční pondělí, byla po ránu veškerá zůčastněná něvčata oblita dle starého obyčeje vodou, což odskákaly především patrně Anakedovy matrace. Iva však zaslouží speciální respekt, neboť jako jediná vzpoměla i na obrácenou stranu dávného zvyku a své oblévače patřičně obdarovala figurkami kuřátek. Naprosté opovržení si naopak zaslouží Melda, který, ačkoli pak mailoval, že nás na Chopku viděl, raději zbaběle prchl a nepřihlásil se k nám.

... a touto akcí byla také pro slavnostně a důstojně ukončena pro SnowWave velice plodná a přínosná sezóna.