|
Rekognoskace terénu
Kapitola druhá .... rekognoskace terénu
Dne dalšího jsme vyrazili obhlédnout terény. Sníh není nikde v Evropě a tak
nebylo nejmenšího důvodu, proč by měl být ve Vysokých Tatrách. Na poprvé jsme
tedy vyrazili bez prken a Andrej hned ze začátku okomentoval mojí výzbroj slovy:
"Maš kvalitné topánky. Trocha ťažké, keď by však bola v krčme bitka ... budú
dobré...." :-))))
Nevím co by říkal, kdybych měl lezecké skelety.
Situace nevypadala z jistého pohledu tak špatně. Sněhu bylo tak akorát na
hranici jezditelnosti, ale zaplať Pánbu' za něj. Na druhou stranu lidí bylo jak
na václaváku a permice stála nelidských 560Sk na den. Bez jakékoli diskuse jsme
se shodli že zločinecké organizaci, co to tu provozuje nedáme ani korunu a
budeme radši šlapat. Vydrápali jsme se až na horskou chatu pod Soliskom ale
jelikož padal sníh s deštěm, nic kloudného jsme neviděli, a navíc jsme se zpět
vrátili prosáklí vodou jako houba na nádobí. Odvážní jedinci pojali myšlenku jít
se "opařit do sprchy", ale rychle to vzdali. Ve vzduchu visela nevyřčená otázka
"jak to asi tak dělá babička?" protože bojler už evidentně nešel dlouhé měsíce,
ale odpovídat se nikdo neodvažoval.
Ten večer měl přijet Koza. Jenže kdo Kozu zná, ví ... a kdo ho nezná tomu
to vyložím ... že pokud Koza řekne:
"přijedu 26.12. večer"
dá se to do češtiny přeložit jako:
"26.12. večer v žádném případě nepřijedu a není jisté, že přijedu
vůbec .... spíš ne"
Ale i s vědomím toho, jsme tak nějak podvědomě (ačkoli
zdravý rozum se tomu bránil) Kozu očekávali. Samozřejmě marně. Zato přijela
Kača, takže už nás bylo 5.
>>
|
|
