Záchodová bitka

         První padnul do smrduté díry Matthews jenže si vytáhnul vysoce trapných 10 kliků které vymyslela Kača. No ale alespoň to mělo dobrou gradaci. Protože se začínalo od toho nejméně krutého. Kača si to vyžrala hned v dalším kole, protože dostala za úkol obejít bosky dům. V čerstvém sněhu je to samozřejmě obzvláště vychytané ... což okomentovala zoufalým zakvílením. A to si ještě vůbec neuvědomovala, že domky jsou na sebe nalepené tvoře ulici dlouhou skoro 300m! To ale netušila ani Annie a tak Kača nakonec přebíhala pouze zahradu. I tak se v panickém strachu aby nešlápla na hrábě málem zachytila o šňůru na prádlo. To už jsme se ale na sebe s Andrejem a Matthewsem potutelně šklebili protože jsme věděli, že "slečinkovské" úkoly jsou vyčerpány a nastává H.C. Záchod spadnul mě a při lovení v bubnu jsem si ani nebyl jistý, jestli chci to "svoje", což je sice zvěrstvo, ale aspoň "známé zvěrstvo". Nakonec jsem si vytáhnul Andrejův papírek a nemilosrdný ortel mi kladl si ráno přivstat a vyrobit celému Campu snídani do postele dle přání. Všichni samozřejmě vyletěli nadšením, protože moc dobře vědí, že s domácími pracemi vaření nevyjímaje jsem přítel asi jako satan se svěcenou vodou. Moc dobře bastardi věděli, že bych místo toho radši lez bos na Gerlach!

- strašidlo na zahradě -

         Ale pak přišla Andrejova osudová chyba. Vprostřed líté bitvy o karty kopnul do stolu (což je u speciálně konstruovaného stolu BEZ NOH obzvláštní výkon), srazil hajzlík a byl nucen losovat z bubnu. Přátelé, osud je děvka, a přesně podle toho se taky zachoval. Andrej jako jediný místní (což je v osadě s pár obyvateli opravdu dost kruté) vyfasoval trest znění: "Jelikož nám nejde bojler. Vezme kastrol, a bude chodit po vesnici dokud mu ho někdo nenačepuje teplou vodou". Okamžitě propuklo veselí překračující veškeré hlukové normy a všichni na sebe začaly házet hadry v očekávání té velkolepé podívané. Slovenské vesnice totiž údajně nejsou recesím jako byla tato příliš nakloněny. Z bubnu se stal opět hudební nástroj a celá suita vybavená fotografickou technikou se za bujarého ryku (nechápu proč to všichni pak házeli na mě?!?!?) a rytmu někde na pomezí breaku a rachtajícího ložiska vydala za zdrceným Andrejem nesoucím pětilitrový kastrol. Asi nikdo z nás nezapomene na to, jak Andrej zdrcen stál před dveřmi a hlasem se směsí paniky a zoufalsví opakoval:

"Nie .... ja neidem...."
(pausa)
" ... to ozaj němožem ...."
(2 minuty)
" ... ma tu všeci znaju ...."
(minuta)
" ... nie, ja ozaj němožem isť ..."
(...)

         No přátelé, kámen by se slitoval. Fakt. I my! Jenže my jsme se neslitovali, ale alespoň jsme mu povolili jít na nádraží ... i když původní znění obsahovalo zcela jednoznačně slovo soused. I tak ho z nádraží vyhodili (protože si zcela zákonitě mysleli, že je ožralý jako zepelín). Nakonec uspěl v hospodě nad nádražím, kde mu vrchní který mi lehce připomínal Mobyho opravdu teplou vodu natočil.

- Andrej žebrá teplou vodu -

         To my jsme ale mezi tím objevili v prostoře knajpy stolní fotbal a bylo vychytáno. Vrchní z nás měl evidentní radost, protože jsme byli jedinými hosty a i k fotbálku jsme vyrobili nějakou tu útratu. Na miniaturním kolbišti se odehrávaly líté bitvy, Annie v zápalu boje lezla po stole, Kača poulela oči a Andrej si málem překousnul jazyk ... a pracně vydobytá voda v kastrolu chladla a chladla. V kvalitní hrou povzbuzené náladě jsme se vraceli do chaty, kde ještě (bohužel) čekal jeden papírek z úkolem. Jeho autorem byl Matthews, takže se nad ním vznášel obláček hrůzy a děsu - neboť když na to přišel Ušák tak to muselo být něco fakt strašlivého. Ještě před odchodem nás (hlavně Andreje) babička seřvala jak štěňata, že děláme příšerný bordel a že chlastáme (což vůbec nebyla pravda) a že co na to řeknou sousedi ... atd. atd. No nebudu to protahovat, do poslední latríny jsem opět spadnul já když jsem rozbalil papírek s Matthewsovým překvapením bylo to jako přečíst si slovo "kamikatze". Úkol zněl neúprosně:

                  "Zaspívat babičce státní hymnu!"

...ačkoli Wave je v jistém smyslu smečka hadů, shodla se na tom, že jít teď dolů by byla opravdu sebevražda natož zpívat ... Pro změnu jsme se neshodli, zda zpívat českou nebo slovenskou (nebo federální) přičemž jen tak mimoděk vyplavalo na povrch, že Slováci umějí z té své jenom první sloku [tu federální] a Matthews neví, co vlastně u nás "hučí" a co "šumí" a na které lučině nebo skalině se to odehrává. S tímto zmatkem v duši, jsme padli na postele ....

- raní potupa -

>>