Pojezd s ručením omezeným

         Ráno jsem si nuceně přivstal a začal se potýkat s "raňajkami pre všetkých dle želania". No ještě že "želania" byla celkem milosrdná. Zato babička byla nemilosrdná a vrhla se na mě hned jak jsem vstoupil do kuchyně jako lítá saň. Evidentně nic ze včerejška nezapomněla a já si to vyžíral podobně jako předešlého večera Andrej. Samozřejmě že mě ani nenapadlo zpívat hymnu, jak jsem měl původně v plánu, protože to bychom asi zbytek pobytu strávili ve spacácích na dvorku. Svojí litanii ukončila významým pohledem z okna a fatální větou:

"Hle, tým počasím vás Pánboh trestá, bo ste zlí!"

... venku opravdu lilo jak z konve, leč já jsem se na pokraji výbuchu smíchu odpotácel z kuchyně.

         Ale nedalo se nic dělat, už jsme na místě dřepěli dost dlouho a tak bylo třeba se k nastolené situaci postavit jako muži (a ženy). S nadějí, že když tady leje, nahoře bude mrznout jsme zubačkou vyrazili směr Štrbské Pleso. Tam překvapivě fakt sněžilo ale na sjezdovce byly mraky lidí. Vlek i pokladny jsme zdárně minuli a dupali po sjezdovce pěšmo. Opravdu jsem nepochopil, jakej maďar může zaplatit skoro 6 stovek za permici na kilákovej vlek a pak ještě stát půlhodinovou frontu. Oni to fakt byli z části Maďaři :-) no a pak ještě Rusové, Ukrajinci a podobná havěť. Nechtěl bych aby to znělo jako rasizmus, ale v té "havěti" jde spíš o to, že takové neumětely a tolik pohromadě jsem snad v životě neviděl. Sjezdovka je celkem úzká a po ní se každý druhý řítil rychlostí kterou Matthews jezdí boardercross, evidentně proto, že na plaňkách nezvládal ani plužit. Do toho se batolili děti na bobech, lidi postávali nejen po krajích ale kdekoli ... no prostě mi co celé přišlo dost o život.

- 180indy -

         Po cestě vzhůru jsme minuli malou skočku na níž se marasilo asi 5 boarderů. My ale měli vyhléduté jiné místečko ... protože tahle byla časem překřtěna na "zoufalý kopák". Na zlomu v horní části sjezdovky byl pomocí technologie valených koulí vyroben důstojný můstek ... a nutno přiznat, na lepší skočce jsem snad v životě nepoletoval. Ideálně vrhala jak do výšky tak do dálky a dopad byl do měkkého podkladu a deseti čísel prašanu. Já myslím, že nemá cenu to dál komentovat protože snímky hovoří za vše.

Nebýt toho, že se dole měli snahu hloučkovat lyžařové tak by fakt neměla chybu. Nic proti, že se zraky otočenými k nebesům a nekulturně otevřenými tlamami sledují v němém úžasu Anakedovy a Matthewsovy polety, ale postavit se tak, aby jim zmínění dopadali skoro na hlavu, to dokáže fakt jen ... ale nic - no comment. Paradoxně jediný kdo ve skutečnosti nakonec opravdu zkosil lyžaře jsem byl já a to ještě v místě, kde se to zas tak úplně nedá označit za jeho chybu. Ale ono když člověk po dopadu v brutální rychlosti jede na switch, tak s tím už nic moc nenadělá.

         Polety jsme prokládali "spanilými jízdami" kdy jsme byli ochotni obětovat pro tu snítku prchavé slávy půl hodiny dřiny se škrábáním se nahoru. Ale musím uznat že za ten pocit, kdy jedete za Matthewsem který zalehnut v BX postoji praží sjezdovku v mohutných obloucíh rychlostí hrubě přesahující povolenou speed v obci, a ohromení plaňkařové odpadají do krajů sjezdovky a mohou si krky ukroutit aby ho viděli ještě za zatáčkou ... za ten to prostě stojí.

        

- method ... jak z videa od Ride :=) -

Ve finále jsme totálně fyzicky odpadli a sotva se doploužili k chatě takřka neschopni jakéhokoli dalšího pohybu. Tento večer měl konečně přijeto Koza. V úterý (kdy přijet měl) totiž volal, že se mu nakonec nepovedlo sehnat auto a že přijedou vlakem. To není zas tak jednoduché, protože už minimálně od půlky prosince Koza přesně na střídačku hlásil, že auto má, pak zas nemá, pak zas má a pak zas nemá ... Je tedy zřejmé, že čistě efektem "otrhávané kopretiny" vyšlo zrovna na 26.prosince, jako na potvoru, "nemá". On sice každý pubescent co je tak naivní že otrhává chudáka kopretinu s otázkou "má mě ráda - nemá mě ráda", není zas TAK naivní aby si to nespočítal předem, ale to Kozu evidentně nenapadlo. Kozovi jsme tedy preventivně zaslali souřadnice chaty s poznámkou "hledej šmudlo".
...
         Kdo by si snad myslel, že Koza přijel ve středu v podvečer vlakem je naprostý stupid. To je přece jasné, že když v úterý je "nemá" tak ve středu MUSÍ nastat "má" ... takže koza přijel autem. Ten večer byl úplně první v řadě na seznamu "na odstřel" protože nedokázal ani přijet v rozumnou hodinu, takže jsme si s Matthewsem museli podpírat víka sirkama, abychom se ho dočkali. Nakonec ještě volal, že SMSku se souřadnicema samozřejmě někam zašantročil takže jsme pro něj museli jít až k benzínce aby to našel. Ještě že nikdo z nás neměl střelnou zbraň.....

         Ráno nás Koza hnal na svah. Kór když jsme mu vyprávěli, jak geniálně se včera poletovalo. Z toho békal celé ráno. Když jsme přišli na svah, zjistili jsme, že nám někdo (no kdo jiný než "vtipný" rolbař srovnal se zemí"). Naštvalo nás to tím víc, že taková zrůdička jakou byl "zoufalý kopák" dole stála ... a v ještě nedomrlejších tvarech. Co se dalo dělat, stavěli jsme znova a snažili se udělat pokud možno přesnou kopii té včerejší, což se myslím moc nepovedlo. Dvakrát holt stejnou skočku nepostavíš (nebo "nevstoupíš do řeky "? - já teď nevím). Opět se poletovalo, ale spíš se víc jezdilo protože holky (Annie a Kača) prošlápli cestu nad sjezdovkou směrem k dalším svahům a dalo se tam docela schopně jen tak jezdit.

- někdo s bídou hobluje svah a tváří se jak drsně nejezdí - - ... někdo diktuje a má to na háku -

         Večer jsme padli jak podťatí a jediné na co jsme se zmohli bylo naučit (znovunaučit) Andreje mariáš. (samozřejmě nás pak všechny vyklepnul).

>>