Termální lázně a dobrodružný život ovcí

         Páteční večer byl vybrán jako nejvhodnější pro návštěvu termálních lázní v Bešeňovej. Údajně tam z termálních pramenů prýští horká voda, kterou vychytralé místní obyvatelstvo zachytává do bazénu a rýžuje mamon na vzniklém turistickém ruchu. Tuto představu měl Matthews, protože tam prý před dvěma lety byli z bandou závodníků a kouřili tam hašiš. Proto jsme to raději 50x ověřovali, abychom nepodlehli nějakému Mattově halucinaci a na místě nezjistili že ve vsi koluje legenda o bandě cizozemců kteří se jednoho mrazivého únorového večera na návsi vypotáceli ve značně pochybném stavu z Jeppu a naskákali do požární nádrže.

         První problém se ale vynořil ještě dřív než se vyjelo ... a po pravdě - nedal se odkládat. Ovce totiž nenastartovala (což uznejte se po cestě řešit nedá). To jsem teda zjistil už druhého dne, když jsem chtěl jet na nádraží pro Kaču, ale doufal jsem, že se z toho zvíře nějak vylíže samo. Ale nevylízalo. Povedlo se mi jedině skoro vymlátit baterku a jinak jsem ničeho jiného nedosáhnul. Koza mě nakonec musel roztahovat a táhnul mě až někde k ukrajiským hranicím než to chytlo. Pak už zůstala chudák ovce nastartovaná než jsme se sbalili, a vyrazili. Kdo by to taky chcípal a riskoval, že ano.

Annie hraje fotbálek

         Po cestě jsme opět nějak hrubě vyigorovali dálniční známku. Koza nám samozřejmě hrubě ujížděl, protože Ovce je už spíš taková "ovčí babička". Naposledy jsme ho zblízka spatřili na nájezdu na autostrádu u Važce, kde jsme rozeznali Kaču sedící vzadu v záchvatech smíchu které jsme evidentně z neznámého důvodu způsobovali my. Co ale není v motoru, musí být v hlavě a tak se Ovci podlou lstí povedlo dojet do Bešeňovej asi o čtvrt hodiny dřív než kozově novotou vonící filcce. Bylo to asi tak:

         Dálnice prázdná, sem tam zbloudilé auto - v dálce kdesi dvě červená světýlka dávající naději že dojedeme (s Kozou jel totiž domorodý doprovod Andrej+Kača). No a jak dojíždíme k Liptovskému Mikuláši, světýlka uhýbají na nájezd a ovce se rozhodla, že to je opravdu Koza a uhla tam taky (řidič za to nemůže - fakt). Jelikož ale Ovce má kopýtka (gumy) dražší než je celý zbytek a ve zledovadělých zatáčkách si je jistá jak Matthews na slalomáku (připomínám, řidič je v tom opět naprosto nevinně) ... auto jsme ještě na pokrouceném nájezdu dojeli a zjistili že má maďarskou značku. Takže koza asi těžko ... ten musel pokračovat rovně. Ovce je ale zvíře velice inteligentní a pamatuje si, že nájezd v Mikuláši je vlastně ohromný kruhový objezd ... takže objela čtvrt otáčky a vrátila se na dálnici aniž by opustila "normální dálniční rychlost". Však, jaká to smůla :-), Koza zastavil na dálnici, protože v zrcátku viděl že uhýbáme. Že nás jako počká. Ovšem než on si to všechno srovnal ve své rohaté hlavě ... tak my už dávno byli opět na dálnici, jenže o půl kilometru dál. No ale stejně je to masloň, protože ať se s tou filckou snažil jak chtěl, už nás nedojel a ovce si v této etapě připsala spravedlivě vybojovaný bod.

         My jsme ale svojí vlastní blbostí v Bešeňovej najeli na placené parkoviště, takže radost byla lehce zkalena. Po vyřčení několika magických formulí jsme chcípli motor v představě, že když je zopakujeme při startování, tak zase naskočí. Nakonec jsme se našli i s osazenstvem druhého auta a Andrejovi se bohužel nepovedlo ukecat slevu na regionální lístek pro nás všechny protože vyhazovač u vchodu se tvářil tak tupě (asi profesní požadavek) že si nenechal vysvětlit že je to vlasně úplně jedno.

         Termální lázně samy o sobě jsou brutální vychytávka až na to, že tam bylo strašnejch lidí a část z nás neměla plavky. Konkrétně Matt, Annie a já. Já s Matem jsme to smetli slipama a Annie si půjčila spodek od Andrejovi sestry a vršek taky nějak vyřešila i přes námitky, že to vlastně vůbec řešit nemusí. Areál je rozdělen na 3 bazény a v tom nejteplejším se nedá vydržet. V prostředním se dalo alespoň plavat a do studeného jsme vletěli akorát já s Matthewsem a stejně nebyl tak ledový jak jsme čekali. Okolo toho všeho chodil plavčík s čelovkou nabalený v gore-texu ... takže se blbosti moc dělat nedaly.Po hodině se všichni kromě Annie a mě vybatolili z bazénu a chtěli jet domů. Ale nemohli nás najít (ani se nedivím) a tak nakonec místním rozhlasem zaznělo: "Pozor oznam! Pozor oznam!" a potom hned údajně Koza hlásal: "M.F. alias M.i.X ať dojde někam a někam". Nevím to přesně. Měli jsme tou dobou jiné starosti a nějaké hlásání jsme nezaregistrovali. Ale jinak fakt ty lázně vřele doporučuju i když se dá vybrat i rozumnější termín než pátek odpoledne ve vánočním týdnu :-))

         Po opětovném vyřčení magických zaříkávadel ovce překvapivě nastartovala a my se zastavili ještě "U Mobyho" na fotbálku. Tam jsme se taky dověděli, proč tenkrát na nájezdu bral Kaču při pohledu na nás fantas. Za námi totiž jelo ještě jedno auto, které údajně akorát zastínil Matthews sedící uprostřed vzadu svojí hlavou. Takže mu prosvětlovaly akorát uši a vypadalo to, jak když vezeme ufona.

... andrej taky

         S Ovcí to nakonec dopadlo tak, že nestartovala ani potom a povedlo se jí spravit až na Silvestra za velice podivných okolností. Už mě z toho chytala dost beznaděj a nakonec jsem se hrabal v motoru z gruntu. Po hodině jsem šel pro Kozu, aby mi s tím šel zastartovat, že se mrknu jestli jde do karburátoru benzín, jestli svíčky pálí atd. Měl jsem vytažený jeden svíčkový kabel, odendaný vzduchový filtr ... no a Koza zastartoval, a Ovce jen tak na 3 válce v deseti pod nulou chytla. Koukal jsem na to jak vejr, ale okecat se to nedalo. Byl jsem nařčen z neschopnosti nastartovat auto. Od té doby chytáme na první otočení bez nejmenších problémů. Ovčí cesty jsou holt nevyzpytatelné....

>>