Vůbec bych sem tyhle krawiny nepsal, ale nedá mi to a musím se podělit o
svoje nehynoucí moudro kterého jsem zas do svého lbu nemalou várku přihodil
tenhle víkend.
S důvěrou .... nejdál doletíš!
Byli jsme s Annie na Bublavě, kde je z hlíny nahrnutý docela solidní
SnowPark (rampa, skočky ... všechno). Sněhu tam bývá pomálu, takže se to
řešilo v létě buldozerem. Teď tam bylo zdravých 5cm tajícího sněhu, docela
velká skočka a nějací týpci se tam marasili. Takový dobrý tabletop 2m
můstek, pár metrů rovinka a to celé na obrovské muldě tvořící dopad. Sotva
doletěli na dopad aby se nerozplácli na rovince. Ačkoli jsme měli namířeno
jinam řekl jsem si, že si skočím. Ptal jsem se jak to vypadá a jeden
z místních typů pravil:
“Je to fakt v klidu. Kopíruješ terén, tak metr nad zemí, fakt pohodička“
Seznal jsem, že je to fakt pohoda, a tak jsem se rozjel, ve snaze kopírovat
terén.
Nájezd, odraz, metr nad zemí ....
... dva metry nad zemí, tři metry, čtyři metry.... dopad v nedohlednu :-)))
No prostě jsem vyletěl jak hovádko, nohy nahoru, hlava dolů - chvilku jsem tak levitoval a potom se
zřítil na !konec! dopadu. Vskutku jsem neměl pocit že jsem kopíroval
metr nad zemí. Navíc jsem nemohl pohnout ramenem. O tom, že jsem si znova
zmasakroval koleno od Campu ještě nezahojené ... ani mluvit nebudu.
Už jsem sice jak Halina Pawlowwwská ale přece jen jednu radu:
Až vám někdo bude tvrdit, že skok kopíruje terén metr nad zemí – majzněte
ho radši prknem do holeně.
|