Vůbec bych sem tyhle krawiny nepsal, ale nedá mi to a musím se podělit o svoje nehynoucí moudro kterého jsem zas do svého lbu nemalou várku přihodil tenhle víkend.
S důvěrou .... nejdál doletíš!
Byli jsme s Annie na Bublavě, kde je z hlíny nahrnutý docela solidní SnowPark (rampa, skočky ... všechno). Sněhu tam bývá pomálu, takže se to řešilo v létě buldozerem. Teď tam bylo zdravých 5cm tajícího sněhu, docela velká skočka a nějací týpci se tam marasili. Takový dobrý tabletop 2m můstek, pár metrů rovinka a to celé na obrovské muldě tvořící dopad. Sotva doletěli na dopad aby se nerozplácli na rovince. Ačkoli jsme měli namířeno jinam řekl jsem si, že si skočím. Ptal jsem se jak to vypadá a jeden z místních typů pravil:
“Je to fakt v klidu. Kopíruješ terén, tak metr nad zemí, fakt pohodička“

Seznal jsem, že je to fakt pohoda, a tak jsem se rozjel, ve snaze kopírovat terén.
      Nájezd, odraz, metr nad zemí ....
   ... dva metry nad zemí, tři metry, čtyři metry.... dopad v nedohlednu :-)))

No prostě jsem vyletěl jak hovádko, nohy nahoru, hlava dolů - chvilku jsem tak levitoval a potom se zřítil na !konec! dopadu. Vskutku jsem neměl pocit že jsem kopíroval metr nad zemí. Navíc jsem nemohl pohnout ramenem. O tom, že jsem si znova zmasakroval koleno od Campu ještě nezahojené ... ani mluvit nebudu.

Už jsem sice jak Halina Pawlowwwská ale přece jen jednu radu:
Až vám někdo bude tvrdit, že skok kopíruje terén metr nad zemí – majzněte ho radši prknem do holeně.