|
ICQ - 6.4.2006 16:20:
M.i.X: hoj konu! neberes telefon :-) ... nebo mam jiny cislo :o)
Matthews: mas dobre ale mel sem tu lidi
M.i.X: Co delas tenhle vikend?
Matthews: zatim nic konkretniho
M.i.X: Mas kam dat psa?
Matthews: ne
M.i.X: mas!
Matthews: mam psa nemam ho kam dat proc?
M.i.X: jedu do tater na posledni snih
... a shanim partaka
ma bejt krasne slunicko
Matthews: na prkno ? nebo chozeni a proc by tam nemohl byt pes?
M.i.X: na skialp
Matthews: nemam skialp vybavu
M.i.X: na chozeni zapomen, jsou tam 2m snehu :)
mas sneznice, ne?
Matthews: nemam do nich boty :(
M.i.X: ty nemas boty na prkno?
Matthews: mam ale nevlezou se do sneznic
ikdyz to bych mophl nejak poresit
leda bych sehnal ty stare
M.i.X: tak ti pujcim svoje (snezky) a pujdu na splitovi
Matthews: pockej zavolam mamce jestli by nechtela kaldu
M.i.X: konecne spravny pristup
Matthews: datumy?
M.i.X: zitra! :-)))
Dost bylo reportů o dovolených se psi, svateb a podobných bačkoráren!
Matthews sice ještě chvíli vymýšlel proč to celé nejde a proč to nejde
po částech a proč to obecně nejde (na to je odborník), ale nakonec
podlehl :-)
... a tak jsme vypálili do Vysokých Tater. Hnáni výstavní předpovědí počasí vstříc posledním záchvěvům
zimy strmým žlabům a tužení morálu. Akce byla skutečně dost zoufalá, ale krutě se vyplatila. Moc pozitivně to nezačínalo,
bo jsem v pátek večer nasednul do busu a ten mě ve 4:30! vyhodil v Popradu. Ještě jsem musel 2 hodiny čekat na Mathewse,
protože z Ostravy to přijelo až v půl sedmé. Tak jsem zatím obešel město, mrknul po komínech (Tatraplast je určitě 150ka!)
a potom hurá do kopce. V úvahu připadaly Rysy nebo Studené doliny a nakonec volba padla na ty druhé. Sice se tam v sobotu jel
evropský pohár ve skialpu, ale to naštěstí nebylo tak kritické. Ty maníci normálního člověka stejně přeběhnou tak rychle,
že si jich skoro ani nevšimne. No ale pak už začínala pohádka. Slunce, tuny sněhu, v zapadlých koutech prašan, třpytící
se neposkvrněné pláně čekající s panenským rozechvěním na hrany našich fošen (asi ze mě na stará kolena bude poeta;-]).
V sobotu jsme dali Svišťový štít - skialperskou klasiku - a nebýt toho, že mi bylo lehce blbě po bagetě, kterou jsem
si dovezl ke snídani a která cestu snášela zjevně ještě hůř než já, tak to byl zážitek z říše snů. Noc na Zbojnické chatě ušla
i když je už klasikou, že si tam člověk každé ráno říká, příště se na tohle taky můžu vybodnout a spát venku. Neděle pak
patřila Svišťovému sedlu a Hranaté veži. Nejdřív jsme razili naHranatou, ale málem jsme z ní zpadli, protože to byl
led který pásy nebraly, boty neprokoply a psychika nezdolala (příště si člověk vezme mačky a bude se brodit po
kolena mokrou břečkou). Tak jsme zamířili na sedlo, kde vedla prošláplá cestička. Sice do bylo strmé jak prase,
trochu jsme se báli, že z toho vypadneme, nebo že to spadne s náma, ale nakonec jsme se nahoru vyškrábali. Ty stopy
se nakonec zcela nepochopitelně ukázaly jako kamzičí (ty bestie přece mají ještě dávno být někde dole, ne!). Ale je
fakt, že si nebohý přežvýkavec asi uvědomil zoufalost své situace a stopy končily na hřebenu na převěji nad stometrovou
propastí. Buď uletěl (a jak známo, křídla nemají ani kozy natož kamzíci) ... a nebo sletěl. Při sjezdu se z té prudkotiny
trhaly kusy sněhu a řítily se dolů, ale co naplat, když za to člověk vezme ... tak je naštěstí rychlejší. Což mi připomělo
rozhovor 2 skialperů v Mlynické dolině o týden později:
Fero: "... najkrajšie je keď tie gulky svištia okolo teba ..."
Jano: "... ak nie su tvoje, je to fasa!"
:-))))
Když jsme takto utužili morál tak už jsme vyšplhali i na tu Hranatou vežu ale bohužel už nás někdo mezitím předběhl
z druhé strany. No ale následoval dlooooouhý sjezd až do Starého Smokovce během kterého se pocity euforie vystřídaly
postupně s pocitem, že člověku upadnou nohy, pak že už žádné nohy nemá, pak že jede ve vodě, pak že nejede vůbec
... aby ve finále zjistil že opravdu stojí v louži na dohled od nádraží Tatranské električky.
No a to je všechno. Čekání na vlak a bus, noční přejezd do domoviny a ráno do rachoty.
Já si ještě oběhnul Poprad a dal dva prvovýstupy, ale to je zas úplně jiná story. Že to za to nestálo, jenom takhle
na víkend. To si pište že stálo ;-]
pohadka
cesta na Svišťový
na Hranaté věži
poslední metry pekla
před sjezdem
prznění prašanu
split na výletě
Svišťové sedlo
výstup
závěr Studené doliny
Zbojnická chata
|