|
Tak po pár dnech doma, nás zase chytla toulavá. A když jsem tak promýšlel kam se vrtnout a vybíral z mapy světa nějakou atraktivní lokalitu, tak se mi naskytla sama od sebe příležitost jet se švagrem Karlem na Ukrajinu. A ne na jenom obyčejnou pěškotůrku, ale tentokrát autem. Tak se stalo, že se nás sešlo celkem 5 aut – 4x Suzuki Samurai a 1x Suzuki Vitara.
O zajímavé momenty nebyla nouze od samotného začátku. Již na Bečvách Přemek měnil převodovku, na Slovensku pod Tatrama dělal Tomík skoro generálku motoru a spojky na koleně – vše se ale podařilo. Hranice s Ukrajinou jsme překročili v městěčku Ubla a po celkem hladkém průjezdu hranice s nezbytným vyplněním různých dokumentů a získání nezbytných bumážek, jsme zamířili hned ho hor.
Auta se potýkala s terénem pomocí brutálních špalků na pneumatikách, zvýšených podvozků a navijáků. Párkrát to s námi vypadalo bledě, neboť gravitaci nejde prekabátit jen tak, ale síla odhodlání projet za každou cenu nás hnala vpřed. Krajina by se dala popsat jako mnohem větší Beskydy říznuté Fatrou, kde po hřebenech se dá jezdit kdekoliv. Počasí jsme měli víc než parádní – slunce svítilo jako prase, občas nějaká přeháňka zpestřila již tak blátivý terén.
O kvalitě ukrajinských cest jste již možná slyšeli, ale pokud ne, tak se Vám to pokusím přiblížit. Pokud jedete normálním autem, tak se držte té nejtlustší silnice, kterou na mapě vidíte, neboť jakákoliv tenčí je asi toto – bez asfaltu, občas šotolina, pak již jen polňačka, která není ani v rovině a jsou na ní půl metrové vyjeté koleje od Zila (velké ruské offroad nákladní auto), půl metru hluboká voda a bahno v délce několika metrů. Celé to končí třeba v potoku (skoro říčce) asi 40cm hlubokém s kameny velkými jako hlava dospělého člověka a pokračuje třeba 6km. Tak to vypadá třeba cesta z Koločavy do Komsomolsku. Pokud nemáte Off Road, kterému věříte a na který máte s sebou spoustu náhradních dílů – tak se mimo tlusté cesty s vašim plechovým miláčkem ani nepouštějte.
Hranice zpět jsme překročili přes Užgorod, kde se nám snažil celník vnutit myšlenku, že pašujeme kalašnikovy. Po šestém ujištění, že nic nemáme, si nakonec řekl sám o úplatek.Měli jsme nějaké drobné a tak je sbalil.Kluci mu dali taky nějaký bakšiš taky, jednomu dokonce sám šáhnul do peněženky a vzal si všechny zbylé ukrajinské prachy. Nebylo toho moc, ale i tento přístup docela zarazí. Lepší mu však dát nějaké malé všimné, než stát na rampě 3,5 hodiny a být šacován i pod tapecírungem auta. Dost tam ukrajinci pašují alkohol, cigarety a benzín a tak se jim to celníci snaží dost znepříjemnit - na vlastní oči jsme viděli jak je celník donutil strhnout začerňovací fólie ze všech oken , aby mohli přejet na Slovensko.Moc se jim to nelíbilo, ale fakt to strhli.
Ukrajina byla super - lidé jsou zde milí a pohostinní, ceny jsou víc než příznivé. Všem vřele doporučuji.
Zdar Tom alias Biker alias Chachar alias Julian alias Řepák alias Kečup
P.S.: fotky máte samosebou v galerii (viz. fotoze z menu a proklikat) a ten kdo je lemra líná může použít link tuná.
|